Chcete žít neustále v iluzích, hrát si na někoho, kým nejste, být stále ta perfektní a nedobytná? Pak je čas zamyslet se nad tím, jestli hledáte opravdový vztah.
Někdy máme chuť být dokonalé, flirtovat na večírcích a dávat najevo, že o muže rozhodně nemáme nouzi. Ano, muže to přitahuje. Ale dejte si pozor, abyste svou hrou nepřitáhly stejné typy chlapů, kteří si také hrají na perfektní a dokonalé. Pak se může stát, když spolu začnete randit, že váš vztah bude založený jen na této hře, ze které pak už nebude úniku. Po čase zjistíte, že vám to nic nepřináší, ba naopak.
Příběh Marty 33 let
Byla jsem již dva roky sama, užívala si volnosti, chodila na párty a flirtovala s muži. I když jsem neměla nejideálnější období, na párty jsem se chtěla oprostit od všech starostí. A protože jsem věděla, jak chlapi milují ženy, které nic neřeší, ukazovala jsem jim svou druhou tvář: sebevědomou, dokonalou ženu, která chlapům rozumí a nikoho nepotřebuje.
Jednoho večera jsem potkala staršího, vysokého, pěkně upraveného muže v saku a začalo to mezi námi jiskřit. Zanedlouho byla ruka v rukávě. Užívali jsme si fajn období, chodili na romantické večeře do luxusních podniků a já milovala, jak jsem všude za dámu. Samozřejmě i doma. Oceňoval, když jsem hýřila energií, decentním úsměvem a stále se tvářila nedobytně. Neustále mi lichotil a mně to zvedalo sebevědomí. Cítila jsem se krásná a neodolatelná. Vypadali jsme jako úžasný pár. Byl majitelem firmy, stále mi vyprávěl, jak těžké rozhodování má, jak všechno zvládá a s kým významným se ještě musí setkat.
Po čase jsem trochu prokoukla, že jeho vyprávění o práci je jen jeho ego, které mu dodává sílu, a že vše trochu překrucuje k obrazu svému. Nastala situace, kdy mi dva týdny nebylo dobře a stále jsem něco musela řešit. Ouha, jaká změna nastala. Mému Úžasňákovi vadilo poslouchat mé starosti, vidět mě smutnou. Ptal se, kde je ta dáma, která je vždy v pohodě? Najednou jsem cítila, jak se ode mě vzdaluje. Zakrátko jsem zjistila, že takový vztah, kde si oba hrajeme na něco, co nejsme, je k ničemu.
Ukažte svou pravou tvář
Máte pocit, že chlapi potřebují mít vedle sebe neustále sebevědomou ženu, která ví, co chce, je soběstačná a všechno zvládne? Tak jste na omylu. Pokud budete takto působit na okolí, většinou si vás všimnou jen protějšky, které to ve vztahu mají opačně. Vy se dostanete do role muže a on do role ženy. Přebíráte jejich energii stejně tak, jako on tu vaši, a pak si po čase připadáte jako chlap. Připusťte si, že i vy byste chtěla být někdy ženou, kterou partner opečovává a snese jí modré z nebe.
Zřejmě vás život naučil postarat se sama o sebe, řešit všechny starosti, někdy i opravovat doma kohoutky. Máte být na co pyšná, ale stává se vám, že když potřebujete pomoc, slýcháváte: ty jsi silná, ty to zvládneš. Zkuste trochu povolit a uvědomit si, že se už nemusíte starat jen vy, ale že i muž vám chce být nápomocný, ukázat vám, co vše dovede a jak se o vás dokáže postarat. Je to jeho pýcha a má z toho radost, tak mu ji neberte a užívejte si, že můžete nechat povinnosti na něm.
Příběh Zdenky 35 let
Dětství pro mne nebylo zrovna procházkou růžovým sadem a to mě naučilo postarat se sama o sebe, o svůj domov, práci. Když jsem měla těžké období, vždy jsem ho zvládla díky své síle a vůli. Děda mě naučil mužské práce, takže i doma jsem si pak uměla vše opravit, vymalovat, přivrtat. Jsem takový Ferda mravenec. Dlouhá léta mi to nevadilo, byla jsem na sebe pyšná, co vše dokážu. Každý za mnou chodil pro radu, což mě vždy potěšilo. Ale všechno má své hranice.
Mně začínalo být zvláštně smutno, a když jsem si o tom chtěla s někým popovídat, jen se mi dostalo odpovědi: ale ty si přece se vším poradíš. Skutečně jsem si poradila, ale chybělo mi něco víc. Druhá polovička. Netrvalo dlouho a s novým partnerem jsme začali bydlet společně. Já se svou pyšnou stránkou jsem se doma předváděla, abych se mu zalíbila ještě víc, a přebírala jsem na sebe všechny věci, které se měly zařídit. Po čase jsem zjistila, že hlavou rodiny jsem já a dohlížím na celý chod domácnosti. Když jsem něco potřebovala od něj, raději jsem si to zařídila sama, protože jsem měla pocit, že to zvládnu rychleji a efektivněji, než on.
V tu dobu mi nepřišlo ani zvláštní, že placení v restauraci nechával vždy na mně. Jednou jsem se nad sebou musela zamyslet, jestli je to opravdu to, co chci. Nebylo. Svou ženskou část jsem někde cestou životem poztrácela. Jemu zase chyběla ta mužská, kterou jsem měla já. Bylo to pro mě poučení. S novým partnerem jsem se učila a hlídala si, abych nesklouzla do stejné role. Když opravdu bylo potřeba doma něco opravit, hodně jsem se rozmýšlela, jestli mám počkat, až přijde domů a přenechat mu jeho díl, nebo mu udělat výjimečně radost, že bude moci po práci se mnou odpočívat.
Neztrácejte čas ani energii
Neoplýváte zrovna sebevědomím díky krachu vztahu či partnerovým stálým narážkám na vaši osobu? Hoďte ho za hlavu a žijte přítomností. Někdy se stává, že kvůli předchozím rozchodům ustupujete od svých zásad. Snižujete nároky, jak by váš protějšek měl vypadat, jaké by měl mít vlastnosti, anebo máte pocit, že jste byly moc náročné. Ale vaše srdce se nikdy nemýlí a nikdy ho neošálíte. Takže když se s někým seznámíte, líbí se vám, ale cítíte, že má chyby, které byste nepřekousla, do vztahu ani nechoďte. Sice vám rozum může napovídat: vždyť je tak hezký a vtipný, třeba se změní… Ale po čase stejně zjistíte, že jste to tušila od začátku, do vztahu jste neměla lézt a jen jste ztrácela čas představami.
Neházejte muže do jednoho pytle
Už dlouho jste sama a stále potkáváte stejné typy. Ten pravý nepřichází a vám se zdá, že jsou vlastně všichni stejní? Pak s kamarádkou, která má podobné problémy, probíráte, jak je svět hrozný, protože v něm žijí ti nedokonalí muži?
Jestliže zažíváte podobná odpoledne či večery v ženské společnosti, určitě jste slyšela výkřiky typu: Jsou všichni stejní, nemá cenu hledat… Ale pokud tomu skutečně věříte, jste v pasti. Nemáte šanci si uvědomit, že je to váš problém. Hledáte stále stejné typy partnerů.
Vše v životě má dvě strany. Tak je to i s muži. Chodí po něm ti, po nichž netoužíte a to je jedna část. Další jsou takoví, kteří stojí za víc, než jen za hřích. Přesto jsou sami. Možná jen uvažují podobným způsobem, jako vy.
Člověk si musí nejprve sám v sobě uvědomit, co dělá špatně, zažít krachy, vyrovnat se se ztrátami a především vědět, jakého partnera vlastně chce.
Příběh Martina:
Do svých 35 let jsem se zabýval kariérou, měl jsem spoustu koníčků a vztahy pro život jsem moc neřešil. Ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že jsem stále necítil čas na změnu. Měl jsem partnerku dva roky, a i když spousta momentů byla fajn, v důležitých věcech jsme se rozcházeli. Navíc jsem kvůli klidu doma raději větší konflikty neřešil.
V té době mě přitahovaly ženy, které byly energické a sexy. Jenže vztahy nikdy dlouho nevydržely, protože když jsem je víc poznal, viděl jsem, jak jsou sobecké, neempatické, tudíž nic pro klidnou budoucnost a spokojenou rodinu, kterou jsem chtěl mít. Říkal jsem si, že všechny ženské jsou stejné mrchy a nedá se jim důvěřovat. Tak jsem se začal chovat jako ony.
Zvrat nastal, když jsem strávil víkend se svými přáteli. Skoro všichni chlapi byli zadaní. Najednou jsem viděl, že jsou spokojení a jejich ženy byly moc fajn. Celý víkend jsem ty páry pozoroval. Pak jsem přemýšlel, kde se stala chyba, proč jsem sám.
Přehodnotil jsem své priority a podíval se na sebe. Najednou jsem věděl, co bych si opravdu přál od ženy a také jsem viděl, kde jsem udělal chybu. Těm krásným sexy přítelkyním jsem dával první poslední, ale nedostával jsem od nich nic.
Neuběhlo ani půl roku a potkal jsem ženu, která sice nevypadala jako mé expřítelkyně, ale dostával jsem od ní přesně to, co jsem potřeboval. Dnes mi připadá sexy a jsme spolu už jedenáctým rokem.
